Hlasujte pro Omhe nebo Robert Pattison prostě podle toho co tam bude
prosím a ještě hlasněte tu
a ještě tady Robert Pattison tady xD
a ještě hlásek tady robert pattison 2. kolo :)
Tady prosíím akutní :) tady prosím 3 . kolo :)
Prosííím hlásek pro Omhe tadýýý
Tady SONP - black eyed peas - boom boom tadýýý
Tady prosím omhetadýýý
Finále prosím DŮLEŽITÉ tady
Jsme zpět
Chcete ohodnotit blog? Tak pojď sem - Pozastaveno !!!!
Spřátelujeme jen s blogy o Twilight(někdy možná vyjímky). Chcete se spřátelit? napište sem
Chcete udělat dess? napište mi sem
3. kolo SONB tak pojďte sem


Lidičky moc se omluvám ale blog je tak na polo pozastaven na neurčito ptž je venku hezky a já jsem venku prostě nehodám to prostdět u kompu no když ted už se nemusím učit a jsem přijatá na školu tak je to v klidu :) takže lidi moc se omlouvám a jak bude hnusně sem tady:)
papa mám vás moc ráda
________________________________

Nový Měsíc

27. ledna 2009 v 19:22 | ome |  Ukázky z knih
UKÁZKA Z DRUHÉHO DÍLU- NOVÝ MĚSÍC




Předmluva
Měla jsem pocit, jako bych se lapila do takové té děsivé noční můry, kdy člověk musí utíkat, utíkat, až mu praskají plíce, a přitom nedokáže přinutit tělo, aby se hýbalo dostatečně rychle. Jak jsem se prodírala tím netečným davem, připadalo mi, že mám nohy stále pomalejší a pomalejší, ale ručičky obrovských věžních hodin nezpomalovaly. S neoblomnou, lhostejnou silou se neúprosně blížily ke konci - ke konci všeho.
Ale tohle nebyl sen, a na rozdíl od toho, jak to chodí v nočních můrách, jsem neběžela o svůj život; utíkala jsem, abych zachránila něco nekonečně cennějšího. Na mém vlastním životě mi v tuto chvíli příliš nezáleželo.
Alice říkala, že je bohužel dost pravděpodobné, že tu dnes obě zemřeme. Možná to mohlo dopadnout jinak, kdyby ji nesvazovalo sluneční světlo; jenom já jsem mohla volně přeběhnout přes tohle prosluněné náměstí přecpané lidmi.
A já jsem nedokázala běžet dost rychle.
Takže mi bylo jedno, že jsme v obklíčení našich mimořádně nebezpečných nepřátel. Když hodiny začaly odbíjet a jejich údery vybrovaly pod podrážkami mých pomalých nohou, pochopila jsem, že už to nemám šanci stihnout - a byla jsem ráda, že na mě čeká krvežíznivý nepřítel, nenápadně schovaný v záloze. Protože jako trest za to, že jsem to nedokázala, přijdu o veškerou touhu žít.
Ozval se další úder a slunce pražilo dolů přímo z nadhlavníku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama