Hlasujte pro Omhe nebo Robert Pattison prostě podle toho co tam bude
prosím a ještě hlasněte tu
a ještě tady Robert Pattison tady xD
a ještě hlásek tady robert pattison 2. kolo :)
Tady prosíím akutní :) tady prosím 3 . kolo :)
Prosííím hlásek pro Omhe tadýýý
Tady SONP - black eyed peas - boom boom tadýýý
Tady prosím omhetadýýý
Finále prosím DŮLEŽITÉ tady
Jsme zpět
Chcete ohodnotit blog? Tak pojď sem - Pozastaveno !!!!
Spřátelujeme jen s blogy o Twilight(někdy možná vyjímky). Chcete se spřátelit? napište sem
Chcete udělat dess? napište mi sem
3. kolo SONB tak pojďte sem


Lidičky moc se omluvám ale blog je tak na polo pozastaven na neurčito ptž je venku hezky a já jsem venku prostě nehodám to prostdět u kompu no když ted už se nemusím učit a jsem přijatá na školu tak je to v klidu :) takže lidi moc se omlouvám a jak bude hnusně sem tady:)
papa mám vás moc ráda
________________________________

Leden 2009

Písničky ze stmívání

30. ledna 2009 v 10:19 | omh |  Písničky...
Tak tady máte seznam písniček z filmu stmívání

1) PARAMORE - Decode
2) PARAMORE - I caught my self
3) MUSE - Supermassive
4) LINKIN PARK - Leave out all the rest
5) MUTE MATH - Spotlight
6) THE BLACK GHOST - Full moon
7) COLLECTIVE SOUL - Tremble for my beloved
8) BLUE FOUNDATION - Eyes on fire
9) IRON & WINE - Flightless bird, american mouth
10) CARTER BURWELL - Bella's lullaby

info

29. ledna 2009 v 21:35 | ome |  Twilight
Dole najdete pár foteček tak na ně jukněte díkes a kdyžtak zanechte vzkaz





TAYLOR LAUTNER:
věk:16
Datum narození:11.2.1992
místo narození: USA

JACOB BLACK

ROBERT PATTISON:
věk:22
datum narození: 13.5.1986

EDWARD CULLEN

KRISTEN STEWART:
věk: 18
datum narození: 9.4.1990
místo narození:USA

BELLA SWAN

ELIZABETH REASER:
věk:33
datum narození: 15.6.1975
místo narození:USA

ESME CULLEN

ASHLEY GREEN:
věk:21
datum narození: 21.2.1987
místo narození: USA

ALICE CULLEN

JACKSON RATHBONE:
věk: 24
datum narození:21.12.1984
místo narození: INDONESIE

JASPER CULLEN

PETER FACINELLI:
věk:35
datum narození: 26.11.1973
místo narození: USA

CARLISLE CULLEN




BLESKOVKA-konec

29. ledna 2009 v 20:27 | ome |  Bleskovky
1) jak se bude jmenovat 4 díl Stmívání?
2) co chcete na diplom?

Další část 3.dílu

29. ledna 2009 v 19:27 | ome |  Ukázky z knih
Možná , že pohřeb bude lepší zakončení než svatba.Ha".
Tentokrát sem se musel přemáhat. Zavřej jsem očia potlačoval horkou chuť v ústech. Zaháněl jsem oheň, který mi klouzal po páteři, a snažil jsem se udržet si podobu, i když se mi tělo skoro třáslo.
Když jsem se zase ovládl, rozzlobeně jsem se na ni podíval. Sledovala moje ruce, jak se chvění zpomalovalo. Usmívala se.
To byl teda vtip.
,, Ty se zlobíš kvůli zmatku s pohlavím, Leo...,! řekl jsem. Mluvil jsem pomalu, zdůrazňoval každé slovo. ,,Jak si myslíš, že se nám ostatním líbí dívat se na sama tvýma očima? Už je tak dost zlé, že se Emily musí vyrovnat s tvojí fixací. Nepotřebuje , abychom po něm šíleli ještě my kluci."
i když jsem byl naštvaný, přesto jsem se cítil provinile, když jsem se díval, jak se její tvář bolestně stáhla.
Vyškrábala se na nohy ů- zastavila se jenom, aby plivla směrem ke mně - a utekla do lesa, rozvibrovaná jako lednička.
Temně jsem se zasmál.,,Netrefila jsi".
Sam mě za tohle pořádně sjede, ale stálůo to za to. Leah už mě nebude otravovat. A udělal bych to znovu, kdybych měl možnost.
Protože jejích slov jsem se nezbavil, vyškrábal se mi do mozku, a ta bolest byla tak silná, že jsem stěží dovedl dýchat.
nezáleželo tolik na tom, že si Bela místo mě vybrala někoho jiného. ta bolest nebyla vůbec nic. S tou bolestí dokážu žít po zbytek svého hloupého, příliž dlouhého, nataženého života.
Ale vadilo mi, že na světě nemůže nic horšího, nic bolestnějšího.
Ale kdyby ji zabil ...
Znovu jsem musel potlačovat vztek. Možná, že kdyby nebylo Ley, bylo by dobré nechat horko, aby mě změnilo v tvora, který by se stím uměl líp vypořádat. Tvora, jehož instinkty jsou mnohem silnějšínež lidské emoce. Zvířete, kter nemůže cítitboplest stejným způsobem jako člověk. Cítí jinou bolst. Nebo alespoň trochu jinou. Ale Leah teď běhaůa jako vlk a já nechtěl zdílet její myšlenky.Šeptem jsem ji proklínal,že mě připravila i o tuhle možnost úniku.
Ruce se mi třásly proti mé vůli. Co je rozetřáslo? Hněv? Bolest? Nebyl jsem si jistý, co teď v sobě přemáhám
Musel jsem věřit, že Bella přežije. Ale to vyžadovalo důvěru - důvěru, kterou jsem nechtěl cítit, důvěru, že ji ten krvežíznivec dokáže udržet naživu.
Bude jiná a já jsem si říkal jak mě to zasáhne. Bude to stejné jako kdyby zemřela, až ji uvidím stát jako kámen? Jako led? Až mě jejím pach bude pálit do nozder a bude vyvolávat můj instink rvát, drásat...Jaké to bude? Budu jí chtít zabít? Mohl bych jí nechtít zabít, když bude jednou z nich?
Díval jsem sena ně, až se připozdilo as bylo dávno po setmění.

Ukázka z 3 dílu

28. ledna 2009 v 21:49 | ome |  Ukázky z knih
JACOB BLACK

,,Jacobe, myslíš že to bude trvat ještě dlouho?" zeptala se Leah. Netrpělivě. Kňouravě.
Zaťal jsem zuby.
Jako všichni ve smečce, i leah věděla všechno. Věděla, proč jsem sem přišel- na samý okraj země, nebe a moře. Abych byl sám. Věděla , že nic jiného nechci. Jenom být sám.
Ale stejně mi hodlala vnutit svou společnost.
Kromě toho, že jsem byl šíleně otrávený, pocítil jsem i prchavý okamžik spokojenosti.Protože jsem ani nemusel myslet na to, abych ovládal svou náturu. Už mi to šlo samo, naprosto přirozeně.Už mi oči nezalévala ta rudá mlha. Horko mi nerozechvívalo páteř. Můj hlas byl klidný, když jsem odpověděl.
,,Skoč z útesu Leo.! Ukázal jsem na ten u svých nohou.
Ignorovala mě a lehla si vedle mě na zem. ,,Nemáš ponětí, jak těžké to pro mě je."
,,Pro tebe?! Chviličku mi trvalo, než jsem uvěřil¨, že to myslí vážně. ,,Ty musíš být ten nejsebestřednější člověk pad slunce,Leo. Nerad bych otřásl tím snovým světem, ve kterém žiješ - tam, kde slunce krouží kolem místa, kde stojíš -, ale musím ti říct, že se houby starám, jaký máš problém.Jdi pryč"
Jenom se na to chviličku koukni z mé perspektiv, ano?"pokračovala, jako kdybych neřekl nic.
Jestli se snažila prolomit moje zamyšlení tak se jí to povedlo. Začal jsem se smát. Ten zvuk vážně bolel.
,,Přastaň se pošklebovat a dávej pozor," odsekla.
,,Když budu předstírat, že poslouchám , odejdeš?" zepta jsem sea podíval se na její stále zamračený obličej.Nebyl jsem si jistý, jestli se vůbec ještě umí tvářit taky jinak.
Vzpomněl jsem si, jak jsem si kdysi myslíval, že je Leah hezká, možná dokonce krásná. To už je dávno. Teď už si to o ní nemyslel nikdo. Kromě Sama. Ten si niikdy neodpustí. jako kdyby to byla jeho vina, že se zní stala tahle zahořklá hyrpyje.
Zamračila se ještě víc, jako kdyby uhodla, co si myslím. Asi uhodla.
,,Dělá se mi z toho špatně , Jacobe.Dovedeš si představit, jaké to pro mě je? Nemám bellu Swanovou ani ráda. A ty chceš, abych po té milovnici pijavic truchloila, jako kdybych do ní byla taky zamilovaná. Chápeš,že mi to moc nesedí? Včera v nici se mi zdálo, že sem ji líbala! Co s Tím ksakru mám dělat?"
,,Co já vím?"
,, Já už to nevydržím, mít to pořád v halvě! Už se přes to přenes! Ona se provdá. On se ji pokusí proměnit v jednu z nich! Je na čase se pohnout dál, chlapče"
,,Zmlkni" zavrčel jsem.
Bylo by špatné jí to oplatit. Věděl jsem to. Kousal jsem se do jazyka. Ale jestli okamžitě neodejde, bude litovat.
,,On ji pravděpodobně stejně zabije,"pokračovala leahpohrdavě. ,, Všechny příbšhy říkají, že
se to stává víc než často.

fotoalbum2

28. ledna 2009 v 19:05 | ome |  Fotoalbum
Jasper Hale:
































Rosalie Cullen:


fotoalbum

28. ledna 2009 v 18:41 | ome |  Fotoalbum

Bella Swan :



Zatmění

27. ledna 2009 v 19:24 | ome |  Ukázky z knih
UKÁZKA Z 3. DÍLU - ZATMĚNÍ

BELLO?" Ozval se za mnou Edwardův měkký hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem ho jak lehce vystupuje po schodech na verandu, jeho vlasy rozevláté větrem od běhu. Vzal mě do náručí, tak jako to udělal na parkovišti, a zvovu mě políbil.


Ten polibek mě vyděsil. Bylo v něm příliš mnoho napětí, jako by se bál že už nám zbývá příliš málo času.

...

Zatímco Seattle je pustošen řadou záhadných vražd a záludní upíří pokračují ve svém odvetném poslání, Bella je opět obklopena nebezpečím. Uprostřed toho všeho je nucena vybrat si mezi svou láskou k Edwardovi a svým přátelstvím s Jakobem - s vědomím, že její rozhodnutí má moc rozpoutat odvěký boj upírů a vlkodlaků. A zatímco se jí blíží maturita, musí Bella učinit ještě jedno rozhodnutí: život nebo smrt. Ale co je co?

Nový Měsíc

27. ledna 2009 v 19:22 | ome |  Ukázky z knih
UKÁZKA Z DRUHÉHO DÍLU- NOVÝ MĚSÍC




Předmluva
Měla jsem pocit, jako bych se lapila do takové té děsivé noční můry, kdy člověk musí utíkat, utíkat, až mu praskají plíce, a přitom nedokáže přinutit tělo, aby se hýbalo dostatečně rychle. Jak jsem se prodírala tím netečným davem, připadalo mi, že mám nohy stále pomalejší a pomalejší, ale ručičky obrovských věžních hodin nezpomalovaly. S neoblomnou, lhostejnou silou se neúprosně blížily ke konci - ke konci všeho.
Ale tohle nebyl sen, a na rozdíl od toho, jak to chodí v nočních můrách, jsem neběžela o svůj život; utíkala jsem, abych zachránila něco nekonečně cennějšího. Na mém vlastním životě mi v tuto chvíli příliš nezáleželo.
Alice říkala, že je bohužel dost pravděpodobné, že tu dnes obě zemřeme. Možná to mohlo dopadnout jinak, kdyby ji nesvazovalo sluneční světlo; jenom já jsem mohla volně přeběhnout přes tohle prosluněné náměstí přecpané lidmi.
A já jsem nedokázala běžet dost rychle.
Takže mi bylo jedno, že jsme v obklíčení našich mimořádně nebezpečných nepřátel. Když hodiny začaly odbíjet a jejich údery vybrovaly pod podrážkami mých pomalých nohou, pochopila jsem, že už to nemám šanci stihnout - a byla jsem ráda, že na mě čeká krvežíznivý nepřítel, nenápadně schovaný v záloze. Protože jako trest za to, že jsem to nedokázala, přijdu o veškerou touhu žít.
Ozval se další úder a slunce pražilo dolů přímo z nadhlavníku.

Stmívání

27. ledna 2009 v 19:19 | ome |  Ukázky z knih
UKÁZKA Z 1. DÍLU - STMÍVÁNÍ

"Došla jsem k názoru, že na tom nezáleží," zašeptala jsem.
"Že na tom nezáleží?" Jeho tón mě přiměl vzhlédnout - konečně jsem prolomila tu jeho počlivě udržovanou masku. Jeho obličej byl bevěřícný, jenom s náznakem hněvu, kterého jsem se obávala.
"Ne," řekla jsem tiše. "Nezáleží mi na tom, co jsi."
Do jeho hlasu vstoupil tvrdý, výsměšný tón. "Nevadí ti, jestli jsem monstrum? Jestli nejsem člověk?"
"Ne."
Zmlkl, zase e díval přímo před sebe. Jeho obličej byl pochmurný a chladný.
"Ty se zlobíš," vydechla jsem. "Neměla jsem nic říkat."
"Ne," odporoval, ale jeho tón byl stále stejně tvrdý jako jeho obličej. "Jsem rád, že vím co si myslíš - i když to, co si myslíš, je šílené.
"Takže se zase pletu?" provokovala jsem.
"To jsem neměl na mysli. ,Na tom nezáleží´!" citoval a skřípal přitom zuby.
"Mám pravdu?" vydechla jsem.
"Záleží na tom?"
Zhluboka jsem se nadechla.
"Vlastně ne." Odmlčela jsem se. "Ale jsem zvědavá." Můj hlas byl alespoň vyrovnaný.
Najednou se tvářil odevzdaně. "Na co jsi zvědavá?"
"Kolik je ti let?"
"Sedmnáct," odpověděl okamžitě.
"A jak dlouho je ti sedmnáct?"
Jeho rty se zkroutily, jak zíral na silnici. "Už nějakou dobu," připustil posléze.
"Dobře." Usmála jsem se, aměla jsem radost, že je ke mě pořád upřímný. Díval se na mě pozornýma očima, hodně jako předtím, když se bál, že upadnu do šoku. Věnovala jsem mu široký povzbudivý úsměv, a on se zamračil.
"Nesměj se - ale jak to, že můžeš vycházet ve dne?"
Stejně se zasmál. "Mýtus."
"Slunce tě nespálí?"
"Mýtus."
"Spíš v rakvi?"
"Mýtus." Na chvíli zaváhal a do jeho hlasu vstoupil podivý tón. "Nemůžu spát."
Chviličku mi to trvalo, než jsem to strávila. "Vůbec?"
"Nikdy," odpověděl a jeho hlas nevylo téměř slyšet. Otočil se a zamyšleně se na mě podíval. Prohlížel si mě svýma zlatýma očima a já jsem ztratila nit. Zírala jsem na něj, dokud se nepodíval jinam.
"Ještě si mi nepoložila tu nejdůležitější otázku." Jeho hlas byl teď tvrdý, a když se na mě znovu podíval, oči měl chladné.
Zamrkala jsem, stále omámená. "Která to je?"
"Nezajímá tě co jím?" zeptal se sarkasticky.
"Aha," zamumlala jsem, "tohle."
"Ano, tohle." Jeho hlas byl drsný. "Nechceš vědět jestli piju krev?"
Trhla jsem sebou. "No, Jacob o tom něco říkal."
"Co Jacob říkal?" zeptal se příkře¨
"Říkal, že vy... nelovíte lidi. Říkal, že vaše rodina by neměla výt nebezpečná, protože lovíte jenom zvířata."
"Říkal, že nejsme nebezpeční?" Jeho hlas byl hluboce skeptický.
"Ne přesně. Říkal, že byste neměli být nebezpeční. Ale Quileuté vás přesto nechtějí na své půdě, prý co kdyby."
Díval se dopředu, ale nedokázala jsem říct, jestli kouká na silnici nebo ne.
"Tak co, měl pravdu? O tom, že nelovíte lidi?" Snažila jsem se udržet svůj hlas co nejvyrovnanější.
"Quileuté mají dlouhou paměť," zašeptal.
Brala jsem to jako potvrzení.
"Ale nenech se tím ukolébat," varoval mě. "Dělají dobře, že si od nás udržují odstup. Pořád jsme nebezpeční."
"Nerozumím."
"Snažíme se," vysvětloval pomalu. "Jsme obvykle velmi dobrí v tom, co děláme. Někdy se dopouštíme chyb. Já například udělal chybu, když jsem si dovolil být s tebou o samotě."
"To je chyba?" Slyšela jsem smutek ve svém hlase, ale nevěděla jsem, jestli ho slyšel také.
"Velmi nebezpečná," zamumlal.
Pak jsme oba mlčeli. Sledovala jsem, jak se světlomety otáčejí v ohybech silnice. Pohybovaly se příliš rychle; nevypadalo to skutečně, spíš jako videohra. Byla jsem si vědoma, že čas ubíhá tak rychle jako černá silnice pod námi, a strašně jsem se bála, že už nikdy nebudu mít další šanci takhle s ním být - povídat si na rovinu, bez zábran. Jeho slova věstila konec, a já jsem se té představy děsila. Nemohla jsem promeškat animinutu z těch, které mi ještě zbývaly.
"Pověz mi víc," žádala jsem zoufale a nestarala jsem se co říká, jen jsem chtěla znovu slyšet jeho hlas.
Rychle se na mě podíval, udivený změnou mého tónu. "Co chceš vědět?"
"Pověz mi, proč lovíš zvířata místo lidí," navrhla jsem a hlas jsem měla stále zabarvený zoufalstvím. Uvědomila jsem si, že mám mokré oči, a potlačovala jsem smutek, který se mě snažil přemoct.
"Protože nechci být stvůra." Jeho hlas byl velmi tichý.
"Ale zvířata nestačí?"
Odmlčel se. "Nemůžu si být jistý, samozřejmě, ale přirovnal bych to k životě na tofu a sojovém mléku; říkáme si vegetariáni, to je takový náš malý vtip pro zasvěcené. Nedokážeme tím úplně nasytit hlad - nebo spíš žízeň. ale udržujeme se tím při síle, jsme dost silní na to, abychom odolali. Většinou." Jeho hlas nabral zlověstný nádech. "Někdy je to obtížnější než jindy."
"Teď je to pro tebe moc obtížné?" zeptala jsem se.
Povzdechl si. "Ano."
"Ale hlad nemáš," řekla jsem přesvědčeně - bylo to tvrzení, ne otázka.
"Proč si to myslíš?"
"Poznám ti to na očích. Říkala jsem ti, že mám teorii. Všimla jsem si, že lidi - muži obzvlášť - jsou podrážděnější, když mají hlad."
Zachechtal se. "Ty jsi všímavá, viď?"
Neodpověděla jsem; jenom jsem poslouchala zvuk jeho smíchu a zapisovala si ho do paměti.

Edward Cullen

25. ledna 2009 v 18:22 | ome |  Edward Cullen
Edward Cullen



Osoba zvaná Edward Cullen, která obletěla celý svět. Kluk, který nedá spát mnoha holkám.
Příběh mladého upíra napsala Stephanie Mayerová.